Zdravím, jelikož už jsem dlouho nepřidala žádnou povídku, a jelikož jsou Vánoce! tak vám to teď vynahrazuju tím, že vám sem do tohoto článku dám 2 Bellarke vánoční povídky. :D Doufám, že se vám bude alespoň jedna líbit. ;)
Jinak nevím, zda stihnu být na Vánoce na blogu, takže vám už předem přeji krásné prožití svátků a krásný nový rok! ;)
Šťastné a VESELÉ ;) 
Bellarke povídka - Náramek
Clarke seděla na pařezu a koukala na své hodinky.
Bez jídla klidně vydrží celý den, jen aby si nemusela sundávat ten zatracený náramek.
Nato si k ní někdo sedl.
"Nebudu si ho sundávat Bellamy," koukla na něj.
On se ale usmál a zakýval hlavou.
"To ani nemusíš."
Podal jí kus masa na tyčce.
Clarke na něj chvíli překvapeně zírala, pak se koukla na maso a pomalu si ho vzala, "díky," řekla a zakousla se do jídla.
"Myslím, že bys to celý den nevydržela."
Clarke dojedla a znovu poděkovala.
Pak ale ztuhla, podívala se na Bellamyho, který se na ni neustále usmíval.
"Doufám, že po mě teď nebudeš chtít, abych si ten náramek sundala.." Bellamy se zasměje.
"To se neboj."
Nakonec se Clarke zvedne k odchodu.
"Jsem dost unavená, už půjdu, ještě jednou děkuju za to maso a.. dobrou noc."
"Dobrou Clarke."
Povídka Bellarke - Palouk
"Vidíš něco?"
Clarke se koukla na Bellamyho, ale on vzápětí zavrtěl hlavou.
"Možná ani nepříjdou."
"A tomu věříš?"
"Ne."
"Nerada to říkám, ale bojím se Bellamy.
Bojím se, že jsme je naštvali a oni teď plánují dostatečně velký útok na to, aby nás všechny do jednoho zavraždili.
"Clarke, kdo se nebojí, není člověk. To já si říkám skoro celou dobu."
"Nepřipadáš si někdy jako marťan?" řekla Clarke se smíchem.
Bellamy ji šťouchne.
"Příště už ti žádnou radu dávat nebudu."
"Promiň, snažím se uklidnit atmosféru kolem."
Bell se usměje, nakonec přikývne.
"Pojď. Něco ti ukážu."
Clarke se za ním otočila a následovala ho.
"Kam mě vedeš?"
"Nech se překvapit princezno."
Bellamy ji dovedl k palouku, kde poletovali motýli.
Motýli, kteří tak nádherně svítí, až to každému vyrazí dech.
"Miluju tohle místo," řekla Clarke a otočila se k Bellamymu.
Ten ji dovedl k jednomu pařezu a spolu se na něj posadili.
"O zemšťany si teď starost nedělej. Vypusť je z hlavy."
Clarke se narovnala.
"Proč?"
Bell na ni chvílí koukal a pak ji políbil.
"Proto," zasměje se.
Clarke se začervenala, ale to v té tmě Bell neviděl.
Přitulila se k němu a on ji objal.
Později udělám anketu o tom, která povídka se vám více líbila. ;)
Zdroj: Bing.cz, my mind
