Tak jsem uvažovala a došla jsem k tomu, že by tady mohlo být taky za čas nějaký ten příběh.. je to vlastně moje.. trochu jsem děj pozměnila.. přidala pár nových postav atd.. tady je první strana tohoto příběhu. Přeji hezké čtení :D
Percy Jackson: Pomsta bude sladká!
I.
Když jsem odpoledne seděl u stolu, bylo hezky jako obvykle. Slyšel jsem, že si vedle mě někdo sedl, ale nedával jsem to najevo. Podle hlasu jsem poznal, že je to dívka: "Ahoj." Dobře, řekl jsem si, lenocha ze sebe dělat nebudu. Otočil jsem se k té dívce, nic zvláštního na nebylo. Prostě stejná jako já. Polokrevná: napůl člověk, napůl bůh. I když mě nezaujala, přesto jsem řekl: "Kdo jsi?" Ona na mě hleděla a teď se usmála. "Jsem Andromeda, tvá sestra." Aha, taky jsem si říkal, že lidé od svých stolů odcházet nesmí. Málem jsem se jí na to zeptal. No jo, teď mě napadlo, prosím jí o jméno, ale to moje jí nevyklopím. To jsem ale bratr. A jo tak, měl bych se představit co? "Jsem Percy Jackson." "Jo já vím. Je tady něco, co by jsi vědět měl." Hm, taky si říkám, přátelé si přece říkají všechno nebo ne? Ne, my jsme sourozenci.. tak ať si to v té hlavě nechá a.. "Jsem tvoje vlastní sestra." "Co?" nevěřil jsem svým uším, očím a puse? "Dneska není apríl že?"
"Ne, Percy, těžko se to chápe." "Jsem tvůj bratr! Tak mi to vysvětli!"
"Nechceš jít někam, kde nás nikdo neuslyší?" koukl jsem se na ostatní v místnosti. Všichni se na mě dívali, jako kdybych nebyl člověk, natož polokrevný. "Co je?" Jeden kluk u stolu podél mé pravé ruky zašeptal: "Pondělí." Skoro všichni, co to uslyšeli se dali do smíchu. "Tohle není směšné Petere!" řekla nějaká holka, která byla úplně na konci a když vstala, moc jsem jí neviděl do tváře. A pak se na mě podívala a v očích jsem jí i na takovou dálku viděl lítost. Peter po mé pravé ruce se na okamžik zatvářil vyděšeně, pak se ale otočil a dal se do řeči se svým sousedem, který se tomu všemu doteď smál. Andromeda se ke mně otočila a zašeptala: "Ta holka, co vynadala Peterovi se jmenuje Annabeth." koukl jsem se znovu úplně dozadu, ale Annabeth už seděla a já ji nenašel. " Pojď do srubu, řeknu ti, co jsi chtěl vědět." "Já jsem chtěl něco vědět?" podíval jsem se na Andromedu. "Aha.. už chápu.. jo.." Vstal jsem a rozhlédl se po jídelně. Zachytil jsem pohled na jedné moc hezké holce, která zrovna byla otočená obličejem ke mně, ale nevšimla si mě.. Konečně jsem vyšel ze srubu, Andromeda šla za mnou. Co jsem vlastně chtěl po své sestře? hm.. já jsem vážně tup.. byl jsem tak zmatený, že jsem nevnímal okolí a napálil to rovnou do stromu.
"Percy prosím tě, co se s tebou děje?" "Co?" "Víš co? O tamtom ti řeknu až se pořádně vyspíš. Teď mazej." ukázala na velkou budou pokrytou trojzubci a vším, co by jsi našel pod vodou. Ani jsem nevěděl, jestli jsem se pořádně vyspal. Zdálo se mi o té holce Annabeth. Seděla zřejmě v kuchyni (jen to tak vypadá) a povídala si s někým.. tý jo, tu jsem na 100% znal.
0 komentářů:
Okomentovat