Chapter I.
Ráno nemohlo být krásnější. Když jsem se vzbudila, ihned se mi objevil úsměv na tváři. Pohlédla jsem na jeho rty a ocitla se tak svými rty na jeho bradě.
Ležela jsem na něj a on mě v pevném objetí stále svíral. Pořád spal, proto jsem se jen nepatrně překulila, lehla vedle něj a zády o něj zůstala opřená.
Hleděla jsem z okna a pozorovala, jak se sluneční paprsky posouvají po sousedském bytě.
Ucítila jsem za sebou pohyb a hned nato mě obejmul a přitáhl k sobě, načež jsem zavřela oči a jen se usmívala, zatímco jsem si užívala ten moment.
"Dobré ráno krásko," "i tobě drahoušku." "Nejradši.." zamyslela jsem se a překulila se na záda, "bych takhle ležela celý den." "Vždyť je pátek. Zítra takhle klidně můžeme ležet celý den." Usmál se a s pohledem na mých rtech si na mě pomalu lehnul. "Musím jít do práce zlato." Znovu se usmál i přes jeho hraný zamračený výraz. "Já také, ale pořád máme dost času," a když si na mě lehnul, zcela mě odzbrojil a já poražená jsem jen ležela a užívala si jeho doteků.
"Ano, začíná to až v pět." "Dobře," přitakala jsem, ikdyž mě Rachel přes telefon neviděla. "Zavolám ti, až půjdu z práce." Síbila a já se mezitím postavila k výloze jakéhosi obchodu s oblečením.
Vytočila jsem jeho číslo a přiložila si telefon k uchu.
"Ahoj Jamesi," pozdravila jsem svého přítele a byla jsem ráda, že konečně zase slyším jeho hlas. "Ahoj Charlotte, copak teď plánuješ?" "Rachel a já jdeme dnes večer do kina. Přijedu až pozdě večer, možná u ní přespím, dám ti vědět po filmu." "Ta dobře, tak jo." "Zlato neboj, ležet v posteli můžeme i v neděli. "Slyšela jsem jeho smích a poté, co si odkašlal, rozloučil se se mnou a ukončili jsme hovor.
S Rachel jsme si daly sraz přímo před kinem, na přivítanou se pořádně objaly a naplánovaly dnešní odpoledne před filmem. Prvně jsme zašly vyzvednout lístky a když jsem kráčela kolem kina, mihl se kolem mě nějaký rychlý stín. V danou chvíli jsem tomu nevěnovala sebemenší pozornost.
"Co budeme tu hodinku dělat?" "Zajdeme na jídlo?" "Ale.. kde? Tady v podstatě nic není," "ale prosím tě," jen jsem zakývala hlavou. "V centru toho je spoustu. Můžeš přestat urážet Derry prosím?" Jen se zašklebila. "Promiň."
Vrhla jsem na ni vražedný pohled, ale toho si nevšimla, načež jsem se začala cítit proviněně. Šťouchla do mě. "Uklidni se." "Nesnáším tě." Ušklíbly jsme se na sebe navzájem.
Nakonec ta hodinka utekla rychle a s Rachel jsme zamířily ke kinu. Měly jsme to asi jen pět minut a jelikož jsme měly ještě spoustu času, šly jsme pomaleji a během cesty si i docela hezky pokecaly.
Něco před námi upoutalo mou pozornost. Blížila se bouřka. Na obloze bylo všude šero, jakoby se slunce naprosto stáhlo. "Dnes je hustě zataženo." "Doslova," doplnila mě Rachel. Nato jsme se zasmály.
Když jsme vcházely do kina, naposledy jsem pohlédla na mraky. Měla jsem zvláštní pocit, ale nedokázala jsem si jej vysvětlit. "Pojď, film čeká." Chytla jsem Rachelinu nastavenou paži a vyšly jsme. Koupila jsem si popcorn a cocacolu a moje kamarádka pouze ledovou tříšť.
Po vchodu do sálu jsme se podle vstupenek usadily na svá místa a už jen napjatě čekaly, až začne film. Sál se vcelku rychle plnil. Za dvě minuty se zaplnila asi polovina sálu. Říkala jsem si, že v pátek to bývá vždycky takto plné. Je to normální. Zakývala jsem nad tím hlavou. Na hodinách se blýskal čas. Prohlédla jsem si je. Bylo přesně pět. Stále se ale nic nedělo. V sále se rozhostilo naprosté ticho. "Myslíš, že má film zpoždění?" zeptala se mě Rachel se smíchem. "Třeba jen neumí spustit promítačku," snažila jsem se uklidnit můj vnitřní pocit nervozity. Nato se rozsvítilo plátno. Zasmály jsme se a mě málem úlevou spadl popcorn. Chytly jsme se za ruce. Překously jsme reklamy a trailery si dost užily. Konečně ale začal film.
S mými brýlemi jsem si vždycky připadala inteligentně, tentokrát mi to ale bylo na houby. Sama pro sebe jsem se pousmála, srovnala si je na nose a pohodlně se opřela do sedadla. Užívala jsem si asi prvních patnáct minut filmu, když jsem to uslyšela. Ten výkřik, kterým to všechno začalo. Několik lidí vyběhlo z kina, nastal znepokující zmatek.
Rachel mě popadla za ruku a běžely jsme ke dveřím hned vedle plátna. Nato se rozječel alarm a přes křik ostatních jsme byly ještě zmatenější. Všichni nás tlačili k sedadlům a většina zůstala na místech, schovávala se na podlaze a snažila se ukldnit.
"Máš u sebe nůž?" vyjekla Rachel. Vykulila jsem na ni oči. "Cože?" "Nikam se s takovou nedostaneme. Musíme přes plátno." "Nůž u sebe vážně nemám!"
Rachel se rozhlížela kolem. "Honem pojď! Zkusíme to i tak!" Zavolala a už mě táhla za sebou. Mezitím se rozhostilo další ticho. Cítila jsem to v kostech. Třásla se celá země. Nejprve se ozývaly slabé výkyvy a hned nato se roztřásla celá místnost a trvalo to neskutečně dlouho. Většina se stále schovávala za sedadly, někteří neustále lomcovali dveřma. Rachel mě zatáhla za rukáv. Byla jsem jako omámená. Viděla jsem, jak se moje kamarádka postavila na nohy, vylezla k plátnu a začala do něj mlátit. Ze začátku se jen pružně otřásalo, ale asi po desátém bouchnutí se konečně protrhlo a Rachel se tak lekla, až málem proskočila plátnem na druhou stranu. "Charli!" Vyškrábala jsem se na nohy a snažila se utíkat směrem k ní. Nedokázala jsem vyvážit rovnováhu. Když jsem běžela k Rachel, koutkem oka jsem zaregistrovala, že někdo utíká od dveří. To mě vylekalo, rozhlédla jsem se a v tu ránu něco zvenčí narazilo do dveří. V tu samou chvíli mě Rachel popadla a než jsem stihla zamrkat, ocitli jsme se v naprosté tmě.
0 komentářů:
Okomentovat