CHAPTER 02
"No..a co když se ukáže, že já nebudu moct vkročit do tvé kóje?"
"Tak tohle mě teda nenapadlo."
Zasmál se. Chvíli na mě koukal.
"Můžu za tebou?" Trochu zaskonečně jsem nakonec přikývla.
Bill se ke mě přebrodil. Zůstal nohama ve vodě a sedl si ke mě.
"Jsi moc zraněný? ukaž." Chtěla jsem mu sundat kabát, ale odtáhl se. "Nic to není. Nic, co bych nepřežil."
"Tak a co teď?" položila jsem trochu absurdní otázku. Karl se pouze zasmál. "Mohla bys mi ukázat, kde pobýváš." "No.. ráda, ale asi by sis měl první odpočinout. Mám tady obchod s měkými matracemi." "Počkat.. co? nene, máš doma gauč?" "Ano," přikývla jsem. "Jeden v obývaku." Zvedl se. "Tak ten mi bude stačit." Pousmála jsem se. Nato jsem se zvedla a vyšli jsme k mému domu. "Něco ti ukuchtím, určitě máš hlad." Měla jsem takový pocit, že co jsem řekla slovo hlad, začalo mu kručet v žaludku. Usmála jsem se. "Něco bys měla vědět." Zvědavě jsem se na něj otočila.
"Těsně předtím, než jsem zde vešel, mi jeden kluk, nějaký tulák řekl, že mám obrovské štěstí a že bych si toho měl vážit. Trochu jsem ho nepochopil."
"Kdoví.. tulácké kecy." Jen jsme se tomu zasmáli.
Vzala jsem Billa do mého malého domečku. Líbilo se mu tady. Měla jsem v pokoji dvou lůžkovou postel. Hned vedle obývák s funkční televizí a gaučem a vedle z druhé strany kuchyně, podobně velká jako obývák. Byla vážně útulná.
"Je tady krásně." "Já vím." "Tady už jsi bydlela, anebo sis tento byt vybrala?" "Tady už jsem bydlela. A nechce se mi odtud. Ještě si vzpomínám, když mi bylo 7 a ocitla jsem se zde poprvé."
"Taky na to občas vzpomenu." Na to jsem se usmála.
Do večera už jsme zůstali u mě. Uvařila jsem něco rychlého a posadili jsme se k telce.
V Billově přítoomnosti jsem se cítila uvolněně a bezpečně. Bylo mi prostě fajn.
"Vážně se divím, že jsi to nevzdal po jednom dni." "Byl jsem až moc unavený a až moc zmatený."
"V podstatě tě chápu." "Chtěla bys vidět venek?" "Ano, to bych chtěla." "Zítra ti ho ukážu, pokud mě dřív nevyhodíš." "Co? ne. Jsem ráda za tvou společnost."
"To mě těší," pronesl to s úsměvem.
Ustlala jsem Billovi na gauči a šli jsme spát. S překvapením jsem usnula hned, ale pod polštářem jsem schovávala šíp.
Brzo ráno jsem otevřela víčka a když jsem se otočila k oknu, musela jsem si zakrýt rukama oči, jak mi sluneční paprsky, vnikaly do pokoje. Vešla jsem do obýváku, ale Billa jsem nikde neviděla. Našla jsem ho v kuchyni.
0 komentářů:
Okomentovat